Egyptské záchranné lano

Nil, nejdelší řeka světa, začíná svou cestu v deštných pralesech srdce Afriky, v Burundi, pramennými řekami Kagera, které protékají Viktoriiným a Albertovým jezerem. V severosúdánských mokřadech se k němu připojují řeky Gazela a Žirafa a společně se Sobatem pokračuje ve své cestě jako „Bílý Nil“ do Chartúmu. Tam se slévá s „Modrým Nilem“ a krátce poté s Atbarou, aby překonal zbývajících 3 000 km napříč Saharou. S celkovou délkou 6 671 km protéká po svém toku. Ročně dodá 55,5 miliardy metrů krychlových vody do Egypta a 18 miliard metrů krychlových do Súdánu.

Nilská voda je jedním z nejcennějších zdrojů v zemi, kde prší jen zřídka. Od starověku byla voda pečlivě rozdělována do okolních hrází pomocí sofistikovaného systému. Monzunové deště způsobují, že se Nil jednou ročně rozvodní a dosáhne hladiny mezi
Nil v červenci a říjnu stoupne až o 6 metrů. Po staletí závisel osud země na nilských povodních.

Neustále panovaly obavy, zda k povodním nedojde, nebo zda budou příliš silné. Přestože se povodně vyskytovaly pravidelně, jejich výška se lišila, a tím ovlivňovala nadcházející úrodu. Většina zemědělské půdy leží na západním pobřeží.

Od roku 1971 jsou záplavové vody z Nilu zachycovány u Asuánské přehrady poblíž Asuánu, což zajišťuje celoroční zásobování země vodou. Rozsáhlé pouštní oblasti tak mohou být obdělávány a zavlažovány. Stala se možná vícenásobná sklizeň – což je pro zemi, jejíž populace se každoročně zvyšuje o milion obyvatel, životně důležité. Vyrobená elektřina napájí přibližně 4 000 vesnic. Údolí Nilu dlouhé 900 kilometrů je široké 4 až 25 kilometrů a severně od Káhiry se rozšiřuje do nilské delty, která je u Středozemního moře široká 250 kilometrů. Její ramena patří k nejúrodnějším oblastem země. Jen v deltě, kterou Nil kdysi vyhloubil pěti rameny (nyní zbývají dvě), dosahuje úrodná půda značné plochy 25 000 kilometrů čtverečních.