Rychlý přehled
Od 4. století před naším letopočtem: Začíná legendární doba Thráků.
7. století: Řečtí poustevníci osidlovali a zakládali města jako Odessos (Varna), Apolonia (Sozopol), Messambria (Nessebar).
681: Založení první bulharské říše. Pliska jako hlavní město. V čele říše stojí chán (car).
855: Bratři Cyril a Method vytvořili základ pro slovanský spisovný jazyk.
865: Boris I. představuje křesťanství jako státní náboženství.
-813 927: Car Simeon Veliký – zlatý věk Bulharska. Ustavení nezávislého bulharského patriarchátu.
od roku 1393: Bulharsko se stává tureckou provincií, tzv. osmanské jho trvá téměř 500 let.
1876: Dubnové povstání spouští krvavou odvetnou kampaň tureckých jednotek. Veřejné mínění v Evropě je zděšeno hlášenými zvěrstvy.
1878: Bulharsko získává nezávislost v rusko-turecké válce. 3. března, před mírem San Stefano, byly položeny příznivé hranice pro Bulharsko, ale úplná nezávislost byla Bulharsku stále odepřena.
1879: V Tarnovu byla schválena jedna z nejliberálnějších ústav v Evropě. Prvním knížetem je zvolen synovec ruské cariny, princ Alexandr von Battenberg.
1908: Mladý princ Ferdinand Saský a Coburg-Gotha vyhlašuje úplnou nezávislost Bulharska a přijímá titul cara Bulharů.
1914-1918: Na začátku první světové války vyhlásilo Bulharsko svou neutralitu. V říjnu Ferdinand abdikuje ve prospěch svého syna Borise.
-1941 1945: Během druhé světové války se Bulharsko připojilo k paktu tří mocností (Německo, Itálie, Japonsko).
943: Po smrti cara Borise přebírá moc vlastenecká fronta.
1946: Bulhaři referendem nahrazují monarchii lidovou demokracií.
1947: Opatření k vyvlastnění ze strany státu a trvalé začlenění do sovětské sféry vlivu.
-1962 1989: Za Živkovovy vlády vládla komunistická strana.
1989: Dne 10.11. Todor Živkov je na zasedání Ústředního výboru svržen jako hlava státu.
1990: První svobodné volby 10. června.
1991: Nové parlamentní volby v říjnu. Nová vláda z kruhů UDK (Unie demokratických sil).
1999: Zařazení Bulharska do skupiny oficiálních kandidátů na vstup do EU.
2001: Albánie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Jugoslávie, Chorvatsko, Makedonie a Rumunsko se dohodly na zóně volného obchodu s platností od roku 2003.
-2001 2005: Bývalý bulharský car Simeon II. se ze svého exilu ve Španělsku na počátku 21. století vrací do Bulharska a vytváří kolem sebe partu. To z něj dělá jediného krále na světě, který byl sesazen a později demokraticky zvolen. Jeho strana NDSW vyhraje volby v roce 2001 a Simeon II., který si změnil jméno na Simeon Sakskoburggotski a odhodil monarchické přípony, vládl v letech 2001-2005.
2004: Vstup Bulharska do NATO.
2005-2009: Pod Staniševem v Bulharsku vládne trojkoalice, do které NDSW patří.
2007: Bulharsko se stává členem Evropské unie.
2009: V parlamentních volbách utrpěli vládní socialisté těžkou porážku. Starosta Sofie Bojko Borissov sestavuje menšinovou vládu a stává se předsedou vlády.
2010-2011: Lothar Matthäus je trenérem bulharské reprezentace.
2012: Prezidentem se stává nestranický podnikatel Rossen Plevneliev.
2013: Nespokojenost obyvatel s tvrdými úspornými opatřeními se odráží v protestech proti vysokým cenám elektřiny. Vláda podá demisi. V nových volbách v květnu 2013 zůstává konzervativní strana nejsilnější politickou silou, ale nedosahuje absolutní většiny. Novým předsedou vlády v socialistické koalici je nestranický finanční expert Plamen Oresharski.
2015: Burgas je evropské město sportu.
2016: Novým prezidentem Bulharska se v prezidentských volbách stal bývalý generál Rumen Radev. Proruský opoziční politik se ve druhém kole hlasování jednoznačně prosadil. Premiér Borisov poté oznámil svou rezignaci a vzal tak důsledky. Na letních olympijských hrách v Rio de Janeiru získává Bulharsko 1 stříbrnou a 2 bronzové medaile.
2017: Bulharská vládní strana (proevropská konzervativní strana GERB) porazila v nových volbách v Bulharsku proruské socialisty a zvítězila potřetí za sebou. Varna je evropské hlavní město mládeže.
2018: Bulharsko přebírá předsednictví v Radě Evropské unie.
2019: Plovdiv se stává Evropským hlavním městem kultury.
