Dlouholetá tradice

Žvýkání betelu je na Maledivách běžným zvykem. Mnoho Maledivců nekouří, ale betel žvýká téměř každý. Pro mnoho ostrovanů je betel jediným luxusem, který si mohou dovolit. Betelová jádra obsahují alkaloidy, které po smíchání s limetkou barví zuby, dásně a sliny do červenohněda. Přemíra betelu může vést k onemocnění dásní nebo dokonce rakovině. Stejně jako cigaretový kouř, žvýkání betelu potlačuje chuť k jídlu.

Betel je vlastně souhrnný pojem, jehož kompletní soubor tvoří arekové ořechy (z palmy arekové, nazývané též betelový ořech), betelové listy (z keře betelu, keřovitá popínavá rostlina), hřebíček, trocha limetky a popř. nějaký tabák. Oříšky velikosti lískového oříšku (připomínající muškátové oříšky) se krájí speciálními nůžkami na tenké plátky. Tu zabalíte do betelového listu spolu s hřebíčkem a limetkou a celé balení vtlačíte do úst. Odborníci mají své směsi, chudáci si vystačí jen s ořechem.

Po konzumaci se hmota betelu většinou nepolyká, ale vyplivne. Červené skvrny na ulicích Malé nebo na místních ostrovech svědčí o tom, že si Maledivané užívají betel. Mimochodem, žvýkání betelnu nemá téměř žádný opojný nebo stimulační účinek, ale při předávkování může vést k třesu, nevolnosti, zmatenosti nebo rozšířeným zornicím. K uložení takové betelové sady kdysi sloužily mosazné krabice, které jsou k vidění ve velkém množství v muzeu a obchodech se suvenýry. Skutečnost, že některé z nich jsou uzamykatelné, svědčí o tom, jak lidé byli znepokojeni jejich příděly. V dnešní době se tyto nádoby již nepoužívají, místo nich se používají pevně uzavřené dřevěné bedny nebo něco podobného.